Práce na dálku: očekávání vs realita

Dalo by se říct, že spadám do dnes velice populární kategorie „digitálních nomádů“. Ke své práci potřebuji jen počítač a internet, pracovat můžu odkudkoliv. A zdá se, že podobná představa je snem mnoha lidí. V představách mnohých probíhá moje práce asi tak, že ležím na pláži nebo doma na gauči, pak si odskočím něco naťukat do klávesnice a už přemýšlím, na jaký další výlet vyrazím. Jaké to ale je doopravdy?

Upřímně, asi je jasné, že to opravdu není jen o výletech a plážích. Hodně záleží i na tom, jakou práci člověk na dálku dělá. Já se živím psaním článků a online marketingem. Pracovala jsem jak úplně na volné noze na základě jednotlivých zakázek, tak i formou „remote job“. To znamená být vlastně zaměstnaná u firmy (většinou zahraniční), mít pracovní dobu a stálý plat, ale pracovat kdekoliv. V současné době funguji na kombinaci obou variant a vyhovuje mi to.

Je ale několik věcí, které jsem čekala jiné a teprve po tom, co jsem s notebookem vyrazila na cestu, jsem zjistila realitu.

 

  1. Opravdu nejste na dovolené

To je základní věc, kterou pocítíte hned po příjezdu na nové místo. Místo hledání pláže jdete jako první hledat kavárnu s nejlepší wifi, případně řešíte, zda správně funguje ta ve vašem novém domově. A ona často nefunguje, nebo alespoň ne tak dobře, jak by měla. Na prvním místě musí být odevzdání zakázek a plnění termínů, pak až poznávání nových kultur nebo koupačka v moři.
A s notebookem na pláži? Hned napoprvé jsem zjistila, že to opravdu není to pravé. Kdo to někdy zkusil, ví, jak nepříjemný je písek v klávesnici a slunce, které se vám odráží v monitoru, ať se sebevíc snažíte „naštelovat“ si lehátko nebo ručník do správné a stinné polohy.

Naopak ale to, že si můžu před začátkem pracovního dne skočit do moře nebo třeba zacvičit jógu na pláži, mi občasný stres rozhodně vynahradí.

 

  1. Osamělost

To je asi jediná věc, která mi na mém současném životním stylu opravdu vadí. Byla jsem zvyklá na pracovní ruch, kolegy a kamarády všude kolem. Společné obědy, drinky a probírání práce. Teď jsem většinu času jen já a počítač. Samozřejmě, můžete využít coworkingu a prostorů pro společné pracování. Pokud ale řešíte rozpočet, dost možná si podobný pronájem na cestách budete muset odpustit. Já si to vynahrazuju prací v kavárnách, kde je ruch a kam utíkám, když už doma sama se sebou nemůžu vydržet 🙂

 

  1. Sebekázeň, motivace a režim

Tři slova, které jsem si musela nejprve osvojit a naučit se s nimi žít. Nikdo vám neříká, v kolik máte vstávat, kdy máte dělat jakou práci a kdy máte jít na oběd. Obzvlášť v nové zemi tak často sklouznete k odkládání věcí na potom a užívání si. Tak ale určitě nepůjde vydržet dlouho, protože  klienti většinou nechtějí čekat na zakázku kvůli tomu, že jste byli na super výletě.

Já pracuju na dálku zhruba rok a půl a hned ze začátku jsem zjistila, že režim si musím nastavit sama a hlavně se musím donutit ho dodržovat. Proto vstávám ve stejnou dobu a snažím se dodržovat denní rituály, které mě udržují v pracovní morálce, ať jsem kdekoliv. Ať už jde o ty pracovní, kdy si každé ráno nejprve projdu emaily a napíšu seznam úkolů, které chci za den splnit nebo ty osobní, jako třeba odpolední káva. I když jde o maličkosti, udržuje mě to zkrátka v módu „práce“.

 

  1. Nejistota

Souvisí jak s prací na cestách, tak i všeobecně s „volnou nohou“. Ať už pracuju z apartmánu ve Španělsku, nebo doma z kanape, většinou nevím, kde budu za pár měsíců a jestli bude z čeho zaplatit nájem.

Zároveň, nikdo za mě nic neplatí a nikdo mi nic nedá. Měsíčně sice fakturuju docela hezkou částku, když ale odečtu pojistky a další náklady, už to tak růžově nevypadá. A to nemluvím o tom, že se mi může ze dne na den rozbít počítač, odejít telefon nebo cokoliv dalšího a já budu muset ten problém okamžitě vyřešit. Stejně tak mi do budoucna pravděpodobně odpadá jistota třeba mateřské nebo podpory v nezaměstnanosti…

Já mám ale nejraději ze všeho svobodu a pocit, že záleží jen na mě, jak budu žít a pracovat. Vím, že když se budu snažit, budu věnovat práci hodně času, vydělám víc. Vím, že se můžu pouštět do nejrůznějších projektů a že se nemusím nikomu zpovídat z toho co dělám nebo co si myslím. A to pro mě má cenu zlata.

 

  1. Když máte partnera…

… a ten na dálku nepracuje. Určitě záleží na tom, jak se staví k vaší práci i cestování. Já jsem si našla kuchaře s českým zázemím, který má ale procestováno mnohem víc než já. Proto hledáme kompromisy. V létě jsme strávili několik měsíců ve Španělsku a v Maroku, pak se vrátili do Čech, kde on začal svůj vlastní byznys. Proto jsme se teď omezili na kratší výlety a já teď „nomádím“ většinou z domova. A i to pro mě má své kouzlo. Práce odkudkoliv pro mě totiž neznamená jen moře a dálky, ale i to, že můžeme klidně odjet na pár dní na chalupu nebo na výlet nezávisle na tom, kdy musím pracovat. Stačí mi zkrátka jen ten počítač.

Já jsem zjistila, že práce na dálku je něco, co mě baví a naplňuje. Určitě ale není pro každého a opravdu to není univerzální recept na štěstí. Přijde mi, že podobný životní styl vyžaduje mnohem víc nadšení a nasazení pro to, co děláte. Tím, že vše záleží na vás a na tom, jakou práci odvedete, musíte si za ní opravdu stát. A hlavně, musí vás doopravdy bavit.