Svým problémům neujedete

Až příště na svém Facebookovém feedu narazím na někoho, kdo sdílí článek jak „tento pár z Floridy opustil svá obyčejná zaměstnání a rozhodl se cestovat po světě“ plný kýčovitých obrázků a prázdných keců o svobodě a carpe diem, osobně zajedu k němu domů, abych mu dala facku. Milujeme žít v domnění, že cestování je recept na štěstí. Ale víte, co? Vůbec to tak není.

Je nám to očkováno dennodenně – „dej výpověď v práci a cestuj“, „kup si letenku a vykašli se na školu“, nebo známé věčně omílané „cestování je jediná věc, kterou si koupíš, a skutečně tě udělá bohatším“. Je to jako kdyby cestování mělo být zaručeným receptem na štěstí. No a pak je člověk hrozně zmatený, když sedí v pohodlné posteli na druhém konci zeměkoule, v destinaci, ze které ostatní div neskáčou úžasem a cítí uvnitř divnou prázdnotu. Vždyť přece cestuji, jak to, že nejsem štastnější? A cítí se podveden a zklamán.

Svým problémům neujedete. Před svými emocemi se neschováte. Můžete samozřejmě dočasně přijít na jiné myšlenky, ale dlouhodobě záleží pouze na tom, co máte v hlavě. Při cestování totiž měníte své chování – jste odvážnější, více si všímáte věcí kolem sebe, máte klid a nebojíte se užívat si život. Nemyslíte na práci, na šéfa, na školu, nemyslíte na všechny ty lidi, kteří od vás mají nějaké očekávání. A díky tomuto stavu mysli se otvíráte novým zkušenostem, novým známostem, novým poznáním – přesně tomu, co dělá váš život bohatším. Jenže tenhle stav mysli je nezávislý na tom, kde zrovna jste.

Cestování z nás nedělá nadčlověka. K lidem, kteří hodně cestují, máme tendenci vzhlížet jako k modlám, nezávisle na tom, jestli jsou skutečně šťastní, nebo ne. „Ten se má, že si tak cestuje!“ slintáme nad fotkami na sociálních sítích a civíme na obrázky zdánlivě šťastných jedinců. A chceme na to místo z obrázku taky. A chceme navštívit víc zemí, než soused, abychom si připadali řádně „zcestovalí“…cestování není soutěž. Není to závod, nikde na vás nečeká žádná výhra. To, že byl někdo dál, než vy, vůbec nic neznamená. Jsme naprogramovaní se neustále porovnávat s ostatními, ale v cestování to skutečně nedává smysl. Protože někdo, kdo má otevřenou mysl, vnímá své okolí a je pozitivně naladěn, může zažít větší dobrodružství v Dejvicích, než někdo, kdo se snažil před svými problémy uletět do Indonésie.

Cestování vám pomůže, samozřejmě. Pokud vám nezlepší náladu, tak vám aspoň pomůže změnit prostředí a utřídit si myšlenky. Přijít na to, co skutečně chcete. To totiž cestování dělá – pomáhá nám rozšiřovat obzory, vyzývá náš pohled na svět a mění naše názory. Formuje naše představy o štěstí a úspěchu. A ty znamenají pro každého z nás něco úplně jiného. Jde o jakousi rebelii vůči normě. Cestování nám pomáhá pochopit, že ne všechno, co nám bylo kdy řečeno, musíme brát jako absolutní pravdu. A třeba přijdeme na to, že cestování není pro nás. A vůbec se není za co stydět.

I proto chceme ve Wild Culture podporovat lidi, kteří nad cestováním přemýšlejí kriticky a chápou, že to je zkrátka způsob hledání štěstí, kteří si sami zvolili. Lidi, kteří se nebojí přiznat barvu a sdílí nejen highlight reel svého života, ale najdou si místo i pro ty temnější stránky svého cestovatelského snažení. Protože chceme v lidech podporovat lidskost. A cestování je vlastně jenom život. Pořád vám může být smutno, pořád musíte na záchod a pořád se můžete smát kdykoliv, kdy se vám zachce. Akorát někde jinde.